CREATION
Kdysi dávno jsem zkoušel napsat i nějakou tu básničku. Něco se dochovalo, takže tady to máte...
Předem ale upozorňuji, že přednost u mě měla vždy zábavnost, nikoli kvalita, takže se snažte omluvit nepříliš kvalitní úroveň... :)





Asociace na "T"

T vypadá jako kriketové hole
nebo snad jak řidítka na horském kole?
T vypadá taky jak ocas delfína,
jako obrácené skleničky na vína.


Děti z Černobylu

I.
My jsme děti z Černobylu,
podivnou jsme měli zimu.
Divně jasná záře nad lesem,
a potom tatínkův let vzduchem.

II.
Oči štípou, ruce bolí,
kde mám jenom svoje nohy !?
Už je vidím tam v dáli,
tečou na nich sandály.
Máma křičí, v očích tyč,
nic nevidí, běží pryč.

III.
Brácha, co byl lyžovat,
taky dobře nedopad.
Zpět se vrátily jen lyže,
sežralo ho ňáký zvíře.
V klidu si tu trčím z hnoje,
Ale nohy nejsou moje
Dostanu dvě berličky,
z postele mý tetičky.

IV.
Reaktor nám trčí z hnoje,
dědka věci budou moje.
Leží pod ním rozpláclý,
ruce divně protáhlý.

V.
Ze strejdy a tetičky,
máme jenom kostičky.
Co se týká starý babky,
ta si vzala kya-kapky.
Párkrát škubla bačkorama
a už byla s andělama.

VI.
Roky uběhly jako voda,
a já jsem už starý děda.
Jsem poslední z rodiny,
kdo zřel ty věci podivný.
A z naší malé dědiny,
jsem už také jediný.
V noci zářím jako svíčka,
nezavřu-li svoje víčka.


Óda na Jumba

I.
Jumbo, Jumbo, ten liliput náš,
v řadě sedmáků ho snadno poznáš.
Jumbo je však tvor velice pohyblivý,
narve se všude za velmi krátkou chvíli.
Jumbo vyniká ve fyzice a matice,
bez problémů zvládá rovnice a matice.
Jeho nadání není však všestranné,
ve výtvarce toho asi moc nezvládne.
II.
I přes ty jeho klady, je všem spíše k smíchu,
škoda, že nemá aspoň trochu větší míchu.
Jumbo rád na kole z kopce jezdí,
kdy i malé dítě pro něj je zdí.
Nehledejme na něm však jen chyby,
však je to hodný hoch bezpochyby.
Ale o tom snad až někdy jindy,
ať nemá Jumbo zas ňáké pindy.


Óda na Vopici

I.
Jarouš, Jarouš, ta naše vopice,
smrdí jak terezínská ulice.
Hlavu má roztomilou jako kočička
a na ní se lesknou kulatá očička.
Vysoký je zhruba jako Jumbo,
takže ne jako nějaký Rambo.
Živý a mrštný je jako ono zvíře,
které nežije v žádné lesní díře.
Má však velikou smůlu v tom,
že smrdí jak tlející strom.
Další vlastností pro něj typickou
je, že drzost má až nelidskou.
Ta se mu někdy i hodí,
většinou však spíše škodí.
II.
Pro něj obrovskou je zálibou,
že chlastá s velkou oblibou.
Poté však ztrácí všechny zábrany
a nadává furt na všechny strany.
Když vyspí se Vopičák z vopice,
směje se tomu všemu velice.
Nevypadá to však zas tak směsně,
zvláště když uhli jste se jen těsně.
Zelenou barvu ta věc mívá,
ale to už tak u Vopky bývá.
Dost však již bylo pomlouvání,
jeho zlozvyků a chování.
Dneska toho bylo už dosti,
mám přece jen rád svoje kosti.


Pro Tebe

I.
Když pozoruji zrovna Tebe,
Je to jak dívat se na nebe
V pravé poledne a letní den,
tak září pro mě Tvá krása jen.
Krásou předčíš kdejakou bohyni
a nikdy nemůžeš mít sokyni.
A když kdykoliv s Tebou jsem,
je to jak nejkrásnější sen.
Udělal bych všechno pro Tebe,
snesl bych i to modré z nebe.
II.
Každá chvíle s Tebou uteče,
jak řeka co tak rychle teče.
Hodiny mění se v minuty
a den jako by byl utnutý.
Znamenáš pro mě mnohem více,
než pro člověka jeho plíce.
Bez Tebe bych již žít nemohl,
radši bych si k smrti pomohl.


Zemský ráj

I.
Jarní slunce nad obzorem již vychází,
a mladá srnka se po louce prochází.
Z lesa zavání sem vůně jehličí,
a mladá kukačka něco křičí.
Křičí zřejmě na svého samečka,
který zatím sleduje sumečka.
Ten se u vodní hladiny sluní
a žába kváká v blízké tůni.
A na pokraji temného hvozdu
žije si v klidu rodina drozdů.
Svěží větřík vane celým krajem,
a klid a mír je tu cítit kolem.
Louky porostlé mnoha sty květy,
zapsat to nejde do žádné věty.
II.
Pokud přišli by jste kdykoliv sem,
zapomněli byste na vše rázem.
Chmurné myšlenky opustí zde Vás
a Vaše mysl bude čistá zas
Jaro je tu cítit všude kolem
a já zrovna procházím se polem.
Náhle tisíc sluncí snad tu září
a život kolem se už jen maří.
Stromy, hmyz, zvířata i květiny,
z nich už zbyly jenom zdechliny.
Z těch všech krásných lesů, luk a polí
zbyly jen vzpomínky, které bolí.
To vše stalo se tenkrát v máji,
v ruském černobylském kraji.